Druhá polovina 19. století (J. C. Maxwell) vypracována teorie elektromagnetických jevů

Důsledek: světlo je elektromagnetické vlnění

V té době veškeré vlnové děje byly spojovány s vlněním určitého prostředí!

(vlny na vodě: vlnění vodní hladiny; zvukové vlny: vlnění vzduchu)

Úsudek: SVĚTLO MUSÍ BÝT TAKÉ VLNĚNÍ URČITÉHO PROSTŘEDÍ, toto prostředí bylo nazváno ÉTER

ZVLÁŠTNÍ VLASTNOSTI ÉTERU

a) vyskytuje se v celém vesmíru (světlo k nám přichází i z dalekých hvězd)

b) musí být lehce prostupný (aby nebrzdil pohyb Země kolem Slunce)

c) světlo se v něm šíří rychlostí c, c = 300 000 km/s (světlo je považováno v té době už za elmag vlnění, to se šíří ve vakuu rychlostí c)

d) IS spojená s éterem by se měla odlišovat od ostatních IS (byla by vůči nim v klidu, ale potom by neplatil Galileův princip relativity)

SNAHA O DŮKAZ ÉTERU

změřit změnu rychlosti světla vzhledem k Zemi

MICHELSONŮV POKUS

1881, Berlín

předpokládaný výsledek:

Jestliže Země kolem Slunce obíhá rychlostí 30 km/s, potom Země vůči éteru (světlu ze Slunce) se pohybuje také rychlostí 30 km/s.

Na závěru z Michelsonova experimentu a prvním důsledku je založena SPECIÁLNÍ TEORIE RELATIVITY.

(SPECIÁLNÍ = platí pouze v IVS)

Tyto principy byly zformulovány roku 1905 Albertem Einsteinem.