FYZIKA MIKROSVĚTA
ZÁKLADY KVANTOVÉ FYZIKY
Einsteinova teorie fotoelektrického jevu
Založena na následujícím předpokladu:
Zdroje záření nevyzařují energii do prostoru spojitě, nýbrž nespojitě po částech, tzv. kvantech
Vlastnosti kvant zářivé energie:
chovají se jako částice záření
mohou být vyzařována nebo pohlcována pouze jako celky
šíří se rychlostí světla c
nazývají se fotony
energie jednoho kvanta (fotonu) je přímo úměrná frekvenci záření
Vysvětlení samotného jevu:
dopad fotonu na látku
↓
předání své energie elektronu, přičemž část energie se spotřebuje na
uvolnění elektronu z kovu (výstupní práce WV)
a
kinetickou energii elektronu
jinými slovy:
energie fotonu = výstupní práce + kinetická energie elektronu
EINSTEINOVA ROVNICE FOTOELEKTRICKÉHO JEVU
Rozbor rovnice:
A
f < Wv /h
h.f < Wv
E < Wv
energie fotonu je nedostačující k uvolnění elektronu z katody
B
f0 = Wv /h
h.f0 = Wv
f0=c/λ0 → λ0= c/f0
f0 ... mezní frekvence
λ0 ... mezní vlnová délka
ZÁVĚR (SHRNUTÍ)
pro f < f0 nelze uvolnit elektron, FOTOEFEKT NENASTÁVÁ
Využití vnějšího fotoelektrického jevu:
FOTONKY (trubice sloužící k detekci elektromagnetického záření)
popis fotonky (Encyklopedie "Co je co?"
fotografie fotonky (lao.cz)
PROCVIČOVACÍ ÚLOHA
Jaká je minimální frekvence elektromagnetického záření, kterým je třeba ozářit povrch niklu, aby nastal vnější fotoelektrický jev? Výstupní práce elektronů z niklu je 5 eV.
(1,2 .1015 Hz)