Zdroje záření nevyzařují energii do prostoru spojitě, nýbrž nespojitě po částech, tzv. kvantech
chovají se jako částice záření
mohou být vyzařována nebo pohlcována pouze jako celky
šíří se rychlostí světla c
nazývají se fotony
energie jednoho kvanta (fotonu) je přímo úměrná frekvenci záření
dopad fotonu na látku
↓
předání své energie elektronu, přičemž část energie se spotřebuje na
uvolnění elektronu z kovu (výstupní práce WV)
a
kinetickou energii elektronu
jinými slovy:
Rozbor rovnice:
f < Wv /h
h.f < Wv
E < Wv
energie fotonu je nedostačující k uvolnění elektronu z katody
f0 = Wv /h
h.f0 = Wv
f0=c/λ0 → λ0= c/f0
f0 ... mezní frekvence
λ0 ... mezní vlnová délka
FOTONKY (trubice sloužící k detekci elektromagnetického záření)
popis fotonky (Encyklopedie "Co je co?"
fotografie fotonky (lao.cz)
Jaká je minimální frekvence elektromagnetického záření, kterým je třeba ozářit povrch niklu, aby nastal vnější fotoelektrický jev? Výstupní práce elektronů z niklu je 5 eV.
(1,2 .1015 Hz)