MOLEKULOVÁ FYZIKA A TERMODYNAMIKA
Vnitřní energie tělesa a její změna, teplo
Velmi důležitý článek
1) Zavedení pojmu VNITŘNÍ ENERGIE TĚLESA
Víme:
Každá látka (těleso) se skládá z částic, které se neustále a neuspořádaně pohybují. (viz. kinetická teorie stavby látek)
Každá molekulová soustava (těleso) potom musí mít určitou vnitřní energii, která souvisí s jeho vnitřní částicovou strukturou.
Značka vnitřní energie: U
Jednotka: J (joule)
Vlastnost: stavová fyzikální veličina
Do vnitřní energie zahrnujeme různé druhy energie související s částicovou strukturou látky. Proto sem patří například
celková kinetická energie všech neuspořádaně se pohybujících molekul
celková potenciální energie molekul
potenciální a kinetická energie atomů kmitajících uvnitř molekuly
energie elektronového obalu
jaderná energie
2) ZMĚNA vnitřní energie
Vnitřní energii tělesa můžeme změnit dvěma způsoby:
1) Konáním práce
2) Tepelnou výměnou
a) Změna vnitřní energie konáním práce
Příklad 1: tření dvou dlaní po sobě, vnímáme pocit tepla
Vysvětlení:
částice na styčných plochách se více rozkmitají a předají část své energie dalším částicím, tím se zvyšuje teplota obou těles a tím se současně zvyšuje jejich vnitřní energie U
Příklad 2: pohyb tělesa rychlostí v po vodorovné podložce, působením třecí síly Ft se těleso zastaví
Vysvětlení:
Platí: W = Ft . s a zároveň W = Δ Ek a protože se těleso vlivem třecí síly zastavilo musí úbytek Ek = přírůstek U tělesa a podložky
SHRNUTÍ
Zobecnění ZÁKONA ZACHOVÁNÍ ENERGIE
Při dějích probíhajících v izolované soustavě těles zůstává součet kinetické, potenciální a vnitřní energie konstantní.
E = EK + EP + U = konst.
b) Změna vnitřní energie tepelnou výměnou
Příklad 1: ohřívání pokrmu na sporáku
Příklad 2: tání sněhu v lidské dlani
Vysvětlení obou případů:
Neuspořádaně se pohybující částice teplejšího tělesa narážejí na částice studenějšího tělesa a předávají jim část své energie. Tento proces nazýváme tepelná výměna.
TEPELNÁ VÝMĚNA
= děj, při kterém neuspořádaně se pohybující částice teplejšího tělesa narážejí na částice studenějšího tělesa a předávají jim část své energie. V případě, že se tělesa nedotýkají, přenos energie z tělesa teplejšího na studenější se děje prostřednictvím tepelného záření.
TEPLO (Q)
je určeno energií, kterou při tepelné výměně předá teplejší těleso studenějšímu.
Vlastnosti tepla:
značka: Q
jednotka: J (joule)
je to dějová fyzikální veličina
definiční vztah: Q = c . m . Δ t
c = konstanta (měrná tepelná kapacita tělesa, materiálová konstanta)
Q = c . m . Δ t
Teplo, které přijme chemicky stejnorodé těleso, je přímo úměrné hmotnosti tohoto tělesa a změně teploty.
Vlastnosti měrné tepelné kapacity tělesa (c):
charakteristická pro danou látku
pro daný teplotní interval je konstantní
jednotka: [c] = J . kg-1 . K-1
c(H20) = 4 180 J.kg-1.K-1 - jedna z největších c, proto se využívá vody jako chladící kapaliny
Ve fyzice zavádíme i tzv. tepelnou kapacitu tělesa (C)
Definice: C = Q / ΔT
Jednotka: J . K-1
Vztah mezi c a C: C = c . m
3) ÚLOHY
Úloha 1:
Kovová kulička o hmotnosti 0,1 kg spadne volným pádem z výšky 20 m do písku. O jakou hodnotu vzroste vnitřní energie kuličky a písku? (g = 10 m × s–2)
(20 J)
Úloha 2:
Dřevěná kostka o hmotnosti 5 kg je vržena rychlostí 10 m × s–1 po drsné vodorovné podložce a vlivem tření se zastaví. O jakou hodnotu vzroste vnitřní energie kostky a podložky?
(250 J)
Úloha 3:
Míč o hmotnosti 400 g spadl volným pádem z výšky 10 m na vodorovnou podlahu a odrazil se do výšky 6 m. O jakou hodnotu vzrostla při nárazu míče na podlahu vnitřní energie míče a podlahy?
(16 J)
Úloha 4:
Tenisový míček o hmotnosti 58 g narazil vodorovným směrem na svislou stěnu rychlostí 90 km × h–1 a odrazil se rychlostí 60 km × h–1. O jakou hodnotu vzrostla při nárazu vnitřní energie míčku a stěny?
(10 J)
Úloha 5:
Letící brok, Sbírka řešených úloh MFF UK
Úloha 6:
Tření na nakloněné rovině, Sbírka řešených úloh MFF UK
Úloha 7:
Ohřívání hřebíku při zatloukání, Sbírka řešených úloh MFF UK