Deformační a pohybové účinky síly, pohybové účinky se projevují při vzájemném dotyku těles nebo prostřednictvím silových polí.
Izolované těleso je bez silového působení a pohybuje se rovnoměrným přímočarým pohybem nebo je v klidu.
Z praxe víme:
Chceme-li napnout pružinu, musíme na ní působit silou. (Měníme rozměry pružiny, deformujeme jí.)
Chceme-li stojící míč uvést do pohybu, musíme na něj působit silou. (Míč byl na začátku v klidu, potom se pohyboval, změnili jsme pohybový stav tělesa (míče)).
Uveď další tři pohybové a tři deformační účinky síly, s kterými se setkáváš ve svém okolí.
V této kapitole (DYNAMIKA POHYBU HB) se zaměříme pouze na pohybové účinky síly. Deformační účinky síly budeme zanedbávat.
Jakým způsobem můžeme rozpohybovat ocelovou kuličku, která je v klidu?
Odpověď:
Působením síly ruky. (Kuličky se dotknu.)
Přiblížením magnetu. (Bezdotykově, působením magnetického pole.)
Jaký je pohybový stav tělesa, na které nepůsobí žádné síly? Můžeme ho nazvat IZOLOVANÉ TĚLESO.
V praxi kolem nás takové těleso neexistuje, protože na každé těleso při povrchu Země působí tíhová síla. Proto vytvoříme model izolovaného tělesa (těleso, na které působí síly tak, že jejich výslednice je nulová). Například těleso na hladké vodorovné podložce.
Pokus:
Pouštění ocelové kuličky po nakloněné rovině na vodorovnou desku stolu (měníme povrch desky stolu). Čím menší je tření mezi kuličkou a vodorovnou deskou stolu, kulička dojede dál.
Závěr pokusu:
Kdyby neexistovalo tření mezi deskou stolu a kuličkou, pohybovala by se kulička po desce stolu rovnoměrným přímočarým pohybem.
Obecné schéma experimentu:
