FYZIKA MIKROSVĚTA

JADERNÁ FYZIKA

Přirozená a umělá radioaktivita, jaderné záření

A) RADIOAKTIVITA 

= přeměna atomových jader spojená s uvolňováním jaderného záření

Objevena:

1896 - Henri Becquerel – Francouz 

(zkoumání uranové rudy, smolince z Jáchymova, objev neviditelného záření procházejícího papírem a působící chemicky na fotografickou desku)

Rozdělení:

i) přirozená

probíhá samovolně v přírodě 

objevena: 1898 (Marie Curie)

 22688Ra ---> 22286Rn + 42He    Er = 4,8 MeV

1932 - James Chadwick (objev neutronu)

42He + 94Be ---> 126C + 10n

radioaktivní rozpad nestabilního izotopu uhlíku se využívá k datování stáří archeologických vykopávek 

146C ---> 147N + 0-1e + elektronové antineutrino

ii) umělá

uměle vyvolaná člověkem

objev: 1934 (manželé Curieovi)

42He + 2713 Al ---> 3015P + 10n    

(nestabilní P, poločas přeměny 130 s)

3015P ---> 3014Si + 01e+

B) JADERNÉ ZÁŘENÍ

= záření vznikající při jaderných přeměnách

Rozdělení

Záření α

(záření alfa)

proud heliových jader (42He)

WIKIPEDIE

Záření β

(záření beta)

proud elektronů (β-) nebo pozitronů (β+)

WIKIPEDIE

Záření γ

(záření gama)

proud fotonů 

(elmag. záření s vlnovou délkou menší než 30 pm)

WIKIPEDIE

Vznik jednotlivých druhů záření

Záření α

22688Ra ---> 22286Rn + 42He      

Záření β

10n ---> 11p + 0-1e + elektronové antineutrino     (rozpad neutronu)

11p ---> 10n + 0+1e + elektronové neutrino          (rozpad protonu)

Záření γ

6027Co* ---> 6027Co + γ    (nestabilní kobalt)

Další vlastnosti jaderného záření:

PODÍVEJ SE