Světelné zdroje – tělesa, která vyzařují světlo

Optické prostředí – prostředí, kterým se světlo šíří

Rozdělení :

1. Průhledné – nedochází v něm k rozptylu světla (čiré sklo)
2. Průsvitné – světlo prostředím prochází, ale zčásti se v něm rozptyluje (matné sklo)
3. Neprůhledné – světlo se v něm silně pohlcuje nebo se na povrchu odráží (klasické zrcadlo)

Prostředí opticky stejnorodé (homogenní) – takové optické prostředí, které má kdekoliv ve svém objemu stejné optické vlastnosti

Prostředí opticky izotropní – rychlost šíření světla v daném prostředí nezávisí na směru (sklo)

Prostředí opticky anizotropní – rychlost šíření světla závisí na směru šíření (např. křemen)

Monofrekvenční (monochromatické) světlo – má určitou konstantní frekvenci, vnímáme ho jako světlo určité (konkrétní) barvy

Způsob šíření světla v prostředí

Světlo se ze světelného zdroje šíří ve vlnoplochách a proces šíření vysvětluje Huygensův princip.

Směr šíření světla ve stejnorodém optickém prostředí udávají přímky kolmé na vlnoplochu, které se nazývají světelné paprsky. Ve stejnorodém optickém prostředí se světlo šíří přímočaře.

Zákon přímočarého šíření světla

Ve stejnorodém optickém prostředí se světlo šíří přímočaře v rovnoběžných, rozbíhavých nebo sbíhavých svazcích světelných paprsků. Jestliže se tyto paprsky navzájem protínají, neovlivňují se a postupují prostředím nezávisle jeden na druhém.
(Princip nezávislosti chodu světelných paprsků)