OPTIKA‎ > ‎

Infračervené záření

Původní název infra-red pochází z latiny - v překladu znamená "pod červenou". Myslí se tím záření o vlnové délce větší než červená (760 nm) a frekvenci menší než tato barva má. Výjimku pak tvoří rádiové záření, které má vlnovou délku ještě o něco větší. Horní hranice se uvádí někde kolem 1 mm.

Zdrojem jsou tělesa zahřátá na vyšší teplotu (např.: Slunce) a pohlcováním IR záření jsou tělesa zahřívána.

Rozdělení na pásma:

  • blízké (0,76–5 µm)

  • střední (5–30 µm)

  • dlouhé (30–1000 µm)

Objev IR záření:

  • 1800 - britský astronom Sir William Herschel (1738-1822)
  • Rozložil sluneční paprsky optickým hranolem a do rozloženého spektra umístil rtuťové teploměry.
  • Naměřená teplota u jednotlivých barev byla vyšší u červené strany spektra. Za červeným okrajem spektra byla naměřena dokonce ještě vyšší teplota.
  • To dokazovalo, že zde musí existovat jakési neviditelné záření, které přenáší teplo.
  • A protože se toto záření nachází za viditelným červeným pásem, bylo později nazváno infračerveným

Využití záření:

Infračervené záření se využívá pro přenos informací na krátkou vzdálenost (starší mobilní telefony, dálková ovládání) - zdrojem jsou v těchto případech LED diody.


Infračervená spektroskopie je obor chemie, který slouží k velmi přesnému rozpoznávání chemických prvků a látek, protože každá z chemických vazeb pohlcuje IR záření jiné vlnové délky (oxid uhličitý silně pohlcuje vlnovou délku 4,2 μm).

Termokamerou můžeme zachytit infračervené záření vyzařované tělesem a tak bezkontaktně určit jeho teplotu.

Comments