Vzájemné působení částic

Z kinetické teorie stavby látek plyne:
  • na každou částici v látce působí ostatní částice současně přitažlivými i odpudivými silami
  • tyto síly mohou být mechanického, elektrického nebo kvantového původu

z teoretických výpočtů vyplývá:



svislá osa: velikost síly F, která působí mezi dvěma částicemi

vodorovná osa: vzdálenost mezi částicemi r



nad osou r: oblast odpudivých sil

pod osou r: oblast přitažlivých sil





Z průběhu grafu vyplývají tyto vlastnosti interakce dvou částic:
  • při zcela určité vzdálenosti r0 mezi částicemi je síla nulová a částice se potom nacházejí navzájem v rovnovážné poloze
    • pro atomy C je r0 = 0,155 nm
    • pro atomy H je r0 = 0,074 nm
    • pro molekuly vody je r0 = 0,3 nm
  • pro vzdálenost větší než je r0 je tato síla přitažlivá, přičemž nejprve její velikost vzrůstá (úsek od průsečíku křivky s osou r k vrcholu křivky a potom s rostoucí vzdáleností velikost přitažlivé síly klesá k nule (ve velkých vzdálenostech částice na sebe téměř nepůsobí)
  • ve vzdálenosti menší než r0 působí mezi částicemi odpudivá síla, přičemž se zmenšující se vzdáleností roste její velikost do nekonečna

Z těchto závěrů vyplývá, že 
soustava částic má svou vnitřní potenciální energii

pro rovnovážnou polohu částic se tato energie nazývá VAZEBNÁ ENERGIE a je rovna práci, kterou bychom museli vykonat působením vnějších sil, aby došlo k rozrušení vazby mezi částicemi