Zdroje zvuku

ZDROJ ZVUKU = každé chvějící se těleso určitou potřebnou frekvencí ve styku s pružným prostředím

Rozdělení zdrojů zvuku:

A) SIRÉNY
příčina vzniku zvuku: vznik pravidelných vzduchových nárazů

SEEBECKOVA SIRÉNA

SAVARTOVA SIRÉNA

   

B) STRUNY
napjaté vlákno
vznik stojatého vlnění
závislost frekvence struny na materiálu struny


C) TYČE (LADIČKY)
upevněné uprostřed nebo na konci
vznik stojatého vlnění
v místě upevnění vždy uzel
volný konec vždy kmitna
zvuk vzniká nárazem nebo třením

D) DESKY (BLÁNY)
vznik uzlových čar (Chladniho obrazce - viz chvění mechanických soustav)
zvuk vzniká třením smyčcem nebo nárazem


E) VZDUCHOVÉ SLOUPCE (PÍŠŤALY)
kmity vzbuzovány nárazem proudu vzduchu na ostrou hranu (ret) - vznikají kmity různých frekvencí - zesílené pouze ty, jejichž kmitočet je shodný s vlastním kmitočtem rezonátoru

průřez otevřenou píšťalou
píšťala uzavřená
  • OTEVŘENÉ PÍŠŤALY (zesilují všechny vyšší harmonické tóny)
  • UZAVŘENÉ PÍŠŤALY (zesilují pouze liché vyšší harmonické tóny)
  • JAZÝČKOVÉ PÍŠŤALY (KLARINET, SAXOFON)
    • zvuk se budí chvěním jazýčku, který otevírá a zavírá proud vzduchu
    • kmitočet zvuku je určen kmitočtem jazýčku


SHRNUTÍ
Zdroje zvuku jsou vlastně oscilátory, které mohou kmitat s řadou frekvencí. Tyto frekvence však nemají libovolnou hodnotu, ale jsou násobky základní frekvence. Ta je určena geometrickými rozměry pružného tělesa, v němž vzniká chvění.




Autor fotografií: Martin Šach, třída 3A, školní rok 2014/2015, Gymnázium Benešov