předpoklad:
- zdroje záření nevyzařují energii do prostoru spojitě, nýbrž nespojitě po částech, tzv. kvantech
Vlastnosti kvant zářivé energie:
- chovají se jako částice záření
- mohou být vyzařována nebo pohlcována pouze jako celky
- šíří se rychlostí světla c
- nazývají se fotony
- energie jednoho kvanta (fotonu) je přímo úměrná frekvenci záření
Vysvětlení samotného jevu:
dopad fotonu na látku → předání své energie elektronu, přičemž část energie se spotřebuje na
- uvolnění elektronu z kovu (výstupní práce WV)
- kinetickou energii elektronu
jinými slovy:
energie fotonu = výstupní práce + kinetická energie elektronu
potom zápis pomocí matematických symbolů musí vypadat takto:
EINSTEINOVA ROVNICE FOTOELEKTRICKÉHO JEVU
Rozbor rovnice:
A
 ↓ energie elektronu je nedostačující k uvolnění elektronu z katody
| B  ↓  f0 se nazývá mezní frekvence |
ZÁVĚR
pro f < f0 nelze uvolnit elektron - FOTOEFEKT NENASTÁVÁ
Využití vnějšího fotoelektrického jevu:
FOTONKY (trubice sloužící k detekci elektromagnetického záření)
Fotonka na Cojeco.cz
Fotonky na LAO.cz
ÚLOHY
1) Jaká je minimální frekvence elmag. záření, kterým je třeba ozářit povrch niklu, aby nastal vnější fotoelektrický jev?. Výstupní práce elektronů z niklu je 5 eV.
(1,2 .1015 Hz)